Bazén pod Barrandovem

Celkový pohled na plavecký stadion ze severní stěny lomu. Zatímco stěny bazénu pomalu ovíjí rudé psí víno, nad okrajem lomu laškovně vykukuje věž Barrandovských teras. Zasněný pohled na bazén pod Barrandovem. Místo vavřínů na krku sportovních plavců ovíjí startovací bloky psí víno. Třešničkou na dortu je dokonale tvarovaná celobetonová skokanská věž. Materiálová i designová moderna dnes trpí zmarem ze lhostejnosti. Džungle požírající schody k někdejším tribunám. Tam, kde kdysi plynula ladná těla plavců, dnes tančí suchozemské akvabely. Barrandovské terasy mají s bazénem podobný osud. Na úsvitu nových časů byly smeteny na okraj propadliště dějin. Jaké asi muselo být, protahovat své tělo chladivou vodou mezi rozpálenými stěnami barrandovského lomu?

Prvorepublikové koupaliště, tvořené jediným bazénem, se nachází v Pražských Hlubočepích ve stísněném prostoru na levém břehu řeky Vltavy. Na dně bývalého lomu mezi ulicemi Zbraslavskou a Barrandovskou využil architekt Václav Kolátor tvar původního terénu a v severní části zahloubil bazén oproti jeho běžné hloubce (cca 2 m) o další asi 3 m tak, že poskytuje dostatečnou hloubku pro využití vysokého skokanského můstku na svém břehu.

Bazén byl hlavní součástí areálu plaveckého stadionu vystavěného a otevřeného v roce 1931 nákladem České plavecké korporace (finance pocházely z vlastních výnosů korporace, darů, půjček a státní podpory) na pozemích rodiny Havlovy jako první český stadion pro sprotovní plavání (narozdíl od dřívějších plováren) a současně architektonický prvek dotvářející v duchu moderny funkcionalistické Barrandovské terasy, ze kterých bylo možné na bazén shlížet. Plaveckého areálu tak svým ruchem oživoval prostředí teras a současně vyplňoval hluché místo mezi komplexem a Vltavou.

Betonový bazén je v části lomu vzdálenější od řeky plně zapuštěn pod úroveň terénu a lemován korytem sloužícím pro odvod vody stékající ze stěn lomu, v nižší části dna pak horní okraj bazénu až o 2 m přesahuje niveletu terénu a bazén tak vytváří mohutnou betonovou hráz. V současnosti (2014) je tato stěna v délce několika metrů proražena a tedy je umožněn přístup vodorovně přímo na dno bazénu. Dominantou areálu je pak betonová funkcionalistická skokanská věž o dvou patrech spočívajících na robustní válcové noze, ovíjené schodištěm tvořným subtilními betonovými stupni. Bohužl postupem času sběrači kovů odstranili zábradlí, korunující můstek v jeho funkci a njnižší stupně jsou z bezpečnostních důvodů odstraněny.

Od svého uvedení do provozu (1930) a celkového otevření (1931) sloužil plavecký areál do roku 1965, kdy byl provoz ukončen a prakticky bez významnějších změn (odstranění dřevěného vybavení plovárny) areál chátral dalších 60 let. V roce 1993 byl areál vyhlášen společně s Barrandovskými terasami kulturní památkou, což se nijak neodrazilo v jeho pokračující devastaci, přinášející kromě neoblomného zmaru rovněž krásu oprýskaných map na stěnách bazénu, šlahouny různobarevných rostlin a urbxovou romantiku kdysi rušného zákoutí dnes pomalu požíraného džunglí.

Zdroje

1. Havel, V.: Vznik plaveckého stadiónu pod Barrandovem, dostupné z http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/barrand/bazen.htm.

Komentáře: